Svaz dechových orchestrů

Na červencovou pražskou konferenci WASBE jsem se vydal s odhodláním, že na této, dle slov organizátorů zcela výjimečné oslavě symfonické dechové hudby, se budu snažit absolvovat maximum možného z jejího celkového programu. Vzhledem k tomu, že jako umělecké vrcholy konference byly již předem avizovány všechny 4 večerní koncerty, konané v prestižních pražských sálech, tak jsem hned v pátek večer v Rudolfinu navštívil první z nich, na němž se postupně představily orchestry z Estonska, Maďarska a Slovinska. K mému překvapení se však očekávání vysokého uměleckého zážitku nenaplnilo, s výjimkou solidních Maďarů jsme byli svědky průměrných výkonů s takřka neposlouchatelným repertoárem, který v případě Estonců dokonce přešel až k laciné estrádě. Zřejmě logickou odezvou na dění na pódiu byla reakce posluchačů, kterých se na začátku koncertu sešlo okolo pěti stovek, do úplného závěru ovšem vydržela jen sotva pětina z nich. Úvod tedy nijak oslnivý. 

V sobotu 14. 2. 2015 proběhl v Kongresovém sále hotelu Pyramida v Praze další ročník Mezinárodního soutěžního festivalu dechových hudeb.

Zúčastnilo se ho celkem 7 velkých dechových orchestrů, z toho 3 zahraniční (Itálie, Izrael, Německo) a 4 z ČR (Harmonie 1872 Kolín, DOM Němčice n. Hanou, DO ZUŠ J. N. Filcíka Chrast, DO ZUŠ Přelouč). Soutěž byla vypsána pro kategorie střední, vyšší a nejvyšší třída, přičemž 3 DO soutěžily ve střední a 4 DO ve vyšší třídě, nejvyšší třída zůstala, podobně jako v předcházejících dvou ročnících této soutěže, neobsazena. Každý orchestr přednesl v rámci svého soutěžního vystoupení skladbu povinnou, kterou byla 1. věta z Junácké svity E. Zámečníka (pro střední třídu), resp. 3. část z Komorní symfonie Z. Jonáka (pro vyšší třídu), dále pak repertoár dle vlastního výběru, a to v celkovém časovém limitu 25 resp. 30 minut. Výkony orchestrů hodnotila odborná porota ve složení: V. Blahunek (ČR), J. Šíp (ČR) a T. Wolters (NL). Bezprostředně po vystoupení posledního soutěžícího DO se uskutečnil seminář dirigentů zúčastněných DO se členy poroty. Poté následoval závěrečný ceremoniál festivalu - koncert Brass bandu Ústřední hudby Armády ČR a vyhlášení výsledků soutěže s předáváním cen (viz výsledková listina na našem webu).

 Nyní bych si dovolil uvést několik vlastních postřehů k této akci.

1/ Soutěžící orchestry

Z hlediska kvality předvedených výkonů jednotlivých orchestrů lze říci, že zahraniční DO byly v tomto ohledu spíše jen průměrné, jedinou výjimkou byl německý studentský orchestr, který se prezentoval kultivovaným a vyváženým zvukem i solidní interpretací, jeho slabinou však byl ne příliš vhodný soutěžní repertoár.

Z českých orchestrů zasluhuje absolutorium DO ZUŠ Přelouč, který dominoval celé soutěži nejen vynikající kvalitou interpretace, ale také velmi dobrým výběrem, vyvážeností i náročností repertoáru, sestaveného výhradně z původních skladeb. Absolutní vítězství patří přeloučskému souboru naprosto zaslouženě!

Orchestr z Chrastu, který soutěžil taktéž ve střední třídě, mě osobně velmi mile překvapil. A to nejen nízkým věkovým průměrem hráčů, ale zejména precizností ve všech hudebních činnostech, která je evidentně odrazem poctivé a důsledné práce dirigenta, jeho autority u hráčů a disciplíny při nácviku.

Vyšší kvalitě tohoto orchestru by zcela jistě prospělo rozšíření skupiny dřevěných dech. nástrojů (početně i nástrojově) a tím i vyvážení zvukových poměrů (dřeva vs. žestě), stejně jako důraz na větší zvukovou kultivovanost (žestě, bicí) a výrazově-estetické nuance hraných skladeb.

DOM Němčice n. Hanou, který soutěžil v kategorii vyšší třída, se prezentoval tradičně výborným symfonickým zvukem, vyspělou a procítěnou interpretací i vysokou náročností předvedeného repertoáru (zejména Nostradamus O. M. Schwarze). Významným pozitivem byla také kvalita výkonu a očividná zkušenost dirigenta tohoto orchestru J. Nováka. Nebýt drobných nedostatků v intonaci, souhře, či některých individuálních hráčských zaváhání, zcela jistě by tento orchestr sahal po zlatém pásmu i vítězství ve své kategorii!

Harmonie 1872 Kolín soutěžila, podobně jako DOM z Němčic n. Hanou, ve vyšší třídě soutěže. Oproti ostatním českým i zahraničním orchestrům však předvedla méně kvalitní výkon a jako jediný DO v soutěži získala „pouze“ bronzové pásmo. Její slabinou byl nejen poměrně nehezký, nekultivovaný, často nevyvážený, občas dokonce až lehce vulgární zvuk, ale také mnohé disproporce v intonaci, souhře, tempu, artikulaci, rytmu či frázování. Některé nedostatky předvedeného výkonu bohužel spadají i na vrub dirigentů tohoto orchestru. V souvislosti s prezentací Harmonie 1872 Kolín bych si však dovolil podotknout, že se mi nejeví jako příliš šťastné účastnit se takovýchto soutěží s orchestrem, který je nastavený na úplně jiný typ hudebních aktivit. V případě neúspěchu je pak frustrace hráčů, kteří na podobnou situaci logicky nemohou být připraveni, poměrně nežádoucím příspěvkem pro další činnost takového orchestru.

Podivná věc se udála v souvislosti s vydáním posledního čísla časopisu Naše muzika. Šéfredaktorovi tohoto bulletinu SDOČR Václavu Hlaváčkovi jsem v dostatečném předstihu před uzávěrkou č. 4/2014 zaslal článek o účasti studentského dechového orchestru Harmonie Šternberk na festivale v rakouském Schladmingu. K mému překvapení jsem však byl vzápětí V. Hlaváčkem informován o tom, že článek v aktuálním čísle časopisu neotiskne! Přednost byla naopak dána informaci manažera SDO Májovák Karviná, který se také, společně s karvinským orchestrem, festivalu ve Schladmingu zúčastnil, a jeho článek otisknut byl. Odmítnutí článku o Harmonii Šternberk V. Hlaváček zdůvodnil tím, že v jednom čísle časopisu nemohou vyjít dva články na stejné téma. Tento názor ovšem nemohu přijmout přinejmenším proto, že oba články se sice vztahovaly k účasti zmíněných těles na stejném festivalu, ale každý byl o jiném orchestru. Dle jakého klíče V. Hlaváček upřednostňuje jeden orchestr před druhým, mi z jeho strany již vysvětleno nebylo. K odmítnutí mého článku ještě podotýkám, že se tak stalo poprvé za mnoho let spolupráce s tímto časopisem i jeho šéfredaktorem.

Nechci spekulovat o tom, nakolik souvisí odmítavá reakce V. Hlaváčka se současným vývojem v SDOČR. K objektivnímu informování veřejnosti o dění v českém dechovém prostředí však selektivní a veskrze subjektivní přístup V. Hlaváčka nepřispívá. Rád bych věřil tomu, že se časopis, který je bulletinem SDOČR a je také z prostředků této instituce financován, nestane nástrojem k eliminaci informací o orchestrech a aktivitách názorových oponentů šéfredaktora.

Petr Ciba, dirigent Harmonie Šternberk